Agility kemp Větřkovice aneb jak jsme agilitili a přitom zvládli úlohu stopaře i ovčáckého psa , 9. - 16. 8. 2009

Abychom toho neměli málo, jeli jsme na další soustředění hned v srpnu, a to do Větřkovic na Moravě. Zpětně si uvědomuju, že to byl velký krok do neznáma - nové prostředí, druhý konec republiky, spousty psů a lidí...
Musím říct, že risk se vyplatil. ;o) Seznámila jsem se nejen se spoustou skvělých lidí, viděla ostřílené psy agiliťáky, ale také lépe poznala plemeno australský ovčák (zasvěcení tuší ). ;o)
Trénovali jsme pod taktovkou Ivety Matzenauerové, mistryně světa ve stopování. Bylo to skvělé, bomba, úžasné. Tedy, zpětně. :oD
Na cvičišti nám bylo chvílemi pěkné horko. Přecejen týdenní zápřah je na psovi znát a Iveta nás nešetřila. Rozlišovačky, technika, náběhy do slalomu a spousty dalšího jsme trénovali tak poctivě, že jsme každý večer oba padli jako podťatí.

Vyzkoušeli jsme si i stopování. S naší první stopou nám radili zkušení stopaři s Ivetou M. v čele. Bárník to bral s nadšením, no řekněte, co je lepšího, než najít buřty rostoucí v trávě? ;oP
A krom stopování jsme navštívili i ovečky. Choďáci sice nejsou typičtí pastevci, ale sem tam se nějaká ta vloha objeví. Takže po té, co mimo košár pes jevil živý a neagresivní zájem, byli jsme vpuštěni dovnitř. Raději s košíkem.
Prvních pár kroků bylo nejistých, pak pár koleček vcelku povedeného obíhání a pak už jen mela. Barnabášova očička jen svítila a dalo se v nich přečíst jediné - "Srandaaaa!".
Ovšem úctyhodné výkony australáků mě usadily na zem. Jedním slovem ohromující. Nicméně , paní majitelka od ovečníků nás ohodnotila slovy "něco by tam bylo". ;o) No, k zamyšlení mě to vedlo a to k tomuto: "Hurá zpátky na parkur!"

Celkově bylo ve Větřkách nádherně. Rozhodně bychom se tam rádi příští rok vrátili...

Další fotky jsou zde. Moc za ně děkujeme Bubu, Zuzce a Reďákům!!!